Jdi na obsah Jdi na menu
 


Průběh výstavy

10. 4. 2008

Každý výstavní den začíná v podstatě již naším odjezdem z domova. Je velmi rozumné vyjet včas a mít pro jistotu i nějakou tu rezervu pro případné problémy na cestě. Pokud to máme do místa určení opravdu daleko, není úplně od věci vyrazit už o den dříve a v klidu někde přespat a odpočinout si. On totiž pes, kterého vytáhneme po šesti hodinách jízdy autem, a který stihne sotva tak tak vykonat svou potřebu a pak s ním ještě na poslední chvíli přiběhneme ke kruhu, se jen stěží bude elegantně předvádět. Snažme se tedy přijet raději o hodinu dříve než o pět minut později. Před vstupem na výstaviště dopřejeme psovi možnost se ještě krátce vyvenčit a potom již plni očekávání a více či méně nervózní pokračujeme dovnitř. Ráda bych také upozornila, že v celém prostoru výstavního areálu se všichni psi musí pohybovat na vodítku a psi agresivní by měli být opatřeni náhubkem. Všichni vystavovatelé jsou plně zodpovědní za své psy a ručí za škody jimi eventuelně napáchané.

Ihned po vstupu do výstavních prostor musíme projít tzv. přejímkou, jejíž součástí je veterinární kontrola. Zde předložíme přítomnému veterinárnímu lékaři propozicemi požadované doklady k překontrolování. Dále nás čeká na určeném místě jakási prezentace pořadateli, že jsme skutečně na výstavu dorazili a převezmeme zde tiskopis posudku a diplomu, katalog vystavovaných jedinců, katalogové číslo a případně dárky od sponzorů. Někdy se katalogové číslo vydává před začátkem posuzování až přímo v kruhu. To vše se dozvíme z propozic, z katalogu nebo nám poradí u přejímky.
 
Výstavní areál a to zejména u mezinárodních a národních výstav bývá značně rozsáhlý. Pro naši lepší orientaci je většinou nedaleko vchodu umístěna mapa celého prostoru s rozdělením všech kruhů. Podle ní se tedy přesuneme do prostor našeho budoucího „klání“. U kruhu si pak najdeme vhodné místo, kde si bude především náš pes moci alespoň částečně odpočinout. Je potřeba si uvědomit, že větší část výstavy strávíme hlavně čekáním než na nás přijde řada. Takže žádná velká zábava. V této době jsme totiž za normálních okolností v práci a náš pes většinou spí. Budeme-li ho tedy tahat okolo kruhu a po výstavišti, bude unavený a nebude se dobře předvádět.
 
Velmi dobré ovšem je ještě před začátkem posuzování si zkusit vše nanečisto. Vezmeme svého psa do kruhu, proběhneme se s ním na výstavním vodítku dokola, zkusíme si i postoj, kontrolu chrupu a menší plemena rovněž postavíme na připravený stolek. Pes potom půjde do již známého prostoru a nebude se zabývat očicháváním všeho kolem dokola a bude se zcela věnovat vám a tomu, co po něm požadujete.
 
Dále je velmi nutné pozorně sledovat dění v kruhu, abychom věděli, kdy přijdeme na řadu. Opozdíme-li se, rozhodčí nás může, ale také nemusí již vůbec posoudit. U každého kruhu je vždy umístěna tabule na průběžné zapisování výsledků, jméno rozhodčího a plemena, která bude v pořadí posuzovat. Podle množství přihlášených jedinců jednotlivých ras, ale i v jednotlivých třídách před námi, můžeme přibližně odhadnout, kolik ještě máme času. Je také dobré, podívat se, jakým způsobem rozhodčí posuzuje a co přesně požaduje. Tento rituál má většinou každý svůj vlastní a během jedné výstavy ho nemění.
 
Před nástupem do kruhu jsme povinni se na viditelném místě označit přiděleným číslem, které obdržíme u přejímky ve formě visačky nebo samolepky a je shodné s katalogovým číslem našeho psa. Rozhodčí totiž během posuzování nesmí nahlížet do katalogu a tudíž je toto číslo jedinou možnou identifikací při diktování posudků a stanovování pořadí. Do kruhu má přístup pouze vystavovatel se svým psem! Ostatní rodinní příslušníci musí zůstat mimo! Dále je v kruhu přítomen samozřejmě rozhodčí, vedoucí kruhu, zapisovatel a eventuelně hospitant.
 
Rozhodčí je osoba s aprobací na příslušné plemeno, tudíž s vysokou odbornou znalostí jak povahy, tak i exteriéru jedinců dané rasy. Tento rozhodčí musí být řádně delegovaný pořádající organizací a tudíž i uveden v jí předem schváleném seznamu. Samozřejmě je povinen dodržovat všeobecně platné stanovy ČMKU, především však výstavní řád a posuzovat eticky a podle uznaných standardů FCI.
 
Vedoucí kruhu musí znát dokonale výstavní řád a má za úkol vhodně organizovat činnost rozhodčímu, je zodpovědný za zajištění veškerých pomůcek pro označení zadaných známek (razítka, stužky, kartičky s tituly, event.medaile…atd) a za bezproblémový průběh posuzování. Dále zve do kruhu jedince příslušné třídy psů a fen podle zavedeného harmonogramu a katalogových čísel, přejímá doklady od vystavovatelů a zapisuje zadané známky na tabuli. Vedoucí kruhu nesmí v žádném případě zasahovat do pravomocí rozhodčího, zejména pak do jeho rozhodování.
 
Zapisovatel by měl být zběhlý v psaní na stroji, aby mohl svižně zapisovat diktované posudky. Jinak může také pomáhat vedoucímu kruhu s uspořádáním dokladů na stole a s další jeho činností.
 
Hospitant je jiným slovem adept na rozhodčího z exteriéru daného plemene. Zcela spolupracuje s rozhodčím, který jej vede. Může s jeho souhlasem posuzovat, zadávat známky, diktovat posudky a stanovovat pořadí. Veškeré dokumenty však podepisuje a je za ně také plně zodpovědný pouze delegovaný rozhodčí.
 
Ještě bych se ráda zmínila o účasti dětí na výstavách. Samozřejmě ideální stav je, pokud je již dítě natolik vyspělé, že může psa předvádět samo. Potom se jedná o zábavu všech zúčastněných a je vše v pořádku. Jiné to je, pokud prostě malé dítě s sebou vzít musíme a to se na výstavě nudí a zcela logicky zlobí své rodiče. V tomto případě bychom se měli zařídit tak, že ten, kdo vystavuje psa, je pro tento den hájen a věnuje se zcela jeho potřebám a péči o potomka a jeho zábavu převezme rodič druhý. Vystavovatel si tak mnohdy ušetří zbytečné nervy a rozrušení s nepříliš ukázněnou ratolestí, která se potom na psa automaticky přenáší.
 
Konečně na nás přišla řada a jsme tedy vyzváni k nástupu do kruhu. S sebou bereme pouze tiskopis posudku a diplomu. Zápis do průkazu původu se dnes již na většině výstav provádí mimo kruh a to ve výstavní kanceláři. Zde ještě upozorním, že zadanou známku si tam podle svého uvážení vystavovatel může, ale také nemusí nechat zapsat.
 
V kruhu se poté řadíme chronologicky podle katalogových čísel a zcela sledujeme pokyny rozhodčího. Ten se zpravidla přivítá s vystavovateli podáním ruky a poté se už věnuje vlastnímu posuzování. Nejprve si obvykle nechá předvést všechny psy najednou v pohybu, aby si utvořil základní obrázek o konkurenci v dané třídě. Dále již posuzuje každého psa jednotlivě v pohybu, ve výstavním postoji, eventuelně na stole, kontroluje chrup, u psů přítomnost varlat, případně další náležitosti dle požadavků standardu určitého plemene a podle zjištěných skutečností zadává známky. Rovněž mezi nejlépe oceněnými jedinci, většinou se jedná o známky výborná a velmi dobrá, stanovuje pořadí prvních čtyř a dle svého uvážení může, ale nemusí zadat tituly. Je dobrým zvykem svá rozhodnutí vystavovatelům, ale i divákům zdůvodnit. Pokud pes získá titul, který jej opravňuje na postup do dalších soutěží, měl by na to rozhodčí vystavovatele upozornit..
 
Každý vystavovatel obdrží tzv. posudkový list, kde je v záhlaví uveden druh výstavy, eventuelně adresa pořadatele, jméno psa a chovatelské stanice, jména rodičů, datum narození, číslo zápisu, plemeno, třída, do které je pes přihlášen a jméno a adresa majitele a případně i chovatele. Další část tiskopisu je věnována již samotnému posudku. Tento se svou délku může u jednotlivých rozhodčích značně lišit. Většinou se neuvádí podrobný popis jedince jako např. na bonitaci, ale jedná se o základní charakteristiku zvířete, jeho stáří, celkový vzhled jak ve statice, tak i v kinetice a momentální kondice. Samozřejmě se popisují jak výrazné přednosti jedince (např. nádherný prostorný pohyb), tak i jeho nedostatky (např. chybějící zuby). Vykazuje-li pes z chovu vyřazující vadu, může být z posuzování vyloučen nebo oceněn známkou nedostatečná.
 
Je velká škoda, že většina vystavovatelů opouští areál výstavy v okamžiku, kdy obdrží posudek a to zejména pokud s ním nejsou zcela spokojeni. Opravdu velkým zážitkem bývají závěrečné soutěže. Z jednotlivých vítězů plemen (BOB) se určují vítězové každé skupiny FCI (BIG) a ti se mezi sebou utkají o titul vítěz dne (BOD). V druhý den výstavy spolu ještě oba „BOD“ soutěží o absolutně nejkrásnějšího psa celé výstavy (BIS). Svou finálovou soutěž mají také nejhezčí mladí jedinci, nejhezčí veteráni, nejhezčí pár psů nebo nejlepší chovatelská skupina. Na klubových a speciálních výstavách můžou být vypsány třeba i další soutěže – nejlepší štěně, nejlepší dorost, nejlepší plemeník, dítě a pes apod. Kromě tohoto klání krásy můžeme vidět například soutěž Junior handling (Mladý vystavovatel), která probíhá ve dvou věkových kategoriích (9 – 13 let a 13 – 17 let) a zde nezáleží jenom na kráse psa, ale především na kvalitě předvedení, znalosti o plemeni a celkovém souladu se psem. Další velmi zajímavou diváckou atrakcí bývají soutěže nebo ukázky agility či tance se psem. Zde je možno se v mnohém přiučit nebo třeba získat inspiraci pro naši další společnou činnost se psem.
 
Závěrem toho dílu bych se ráda zmínila o našem chování na výstavě. To by mělo být především sportovní a to i v případě, že nejsme s výrokem rozhodčího právě extra spokojeni. Musíme si uvědomit, že on je ten, kdo má právo a zároveň povinnost posuzovat a proti jeho rozhodnutí se lze odvolat jen v případě hrubého porušení výstavního řádu a příslušných směrnic. Je krajně nevhodné bombardovat rozhodčího svými výčitkami a rozhořčením nebo na jeho adresu vysílat neslušné poznámky o jeho odborné způsobilosti nebo o předem prodaných titulech apod. Kdysi jsem byla na jedné národní výstavě svědkem opravdu velmi trapné scénky. Jistý pán, který sám ani nevystavoval, z vně kruhu hlasitě urážel rozhodčího a pokřikoval na něj, zda zná vůbec standard tohoto plemene a i jiné nehoráznosti. Mnoho lidí vůbec netušilo, že jde i o jakési vyřizování osobních sporů a nevědělo tedy, co si mají myslet. Každopádně to byla velká ostuda a v klubu příslušného plemene na to dodnes nezapomněli. V takovém případě má rozhodčí právo přerušit posuzování a nechat osobu, která takto ruší, pořadatelem vyvést. Pokud nejsme s něčím spokojeni nebo nám není zcela jasné, proč jsme dopadli tak či onak, můžeme se posuzovatele slušně zeptat a on nám ve většině případů své rozhodnutí vysvětlí. Někdy se tak děje automaticky prostřednictvím mikrofonu, aby slyšeli i všichni diváci.
 

Naopak takovým nepsaným pravidlem fair play je vítězi potřást rukou a to zejména ocitneme-li se na druhém až čtvrtém místě, tedy v pořadí, v příslušné třídě. A pokud jsme zrovna nevyhráli, nevěšme zbytečně hlavu, příště na jiné výstavě ve zcela jiné konkurenci a klidně i u toho samého rozhodčího můžeme dopadnout daleko lépe.

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

(Zdroj: www.hafbezobav.cz)